Setkali jsme se na Letné v Praze, kde nás lákal společný cíl – slackline. Oba dva jsme milovali balancování na popruhu mezi stromy. Když jsme spolu začínali cvičit, Ondra vážil jen 58 kg a já o tři kila méně. Měla jsem více zkušeností, tak jsem většinu času bázovala. Naše začátky byly opravdu těžké…
Postupem času se silnou vůlí a skoro každodenním cvičením jsem vypilovali základní pozice. Ondra se naučil bázovat a já více citlivě přenášet své těžiště. Ale naskytly se další výzvy – Ondrova totální zkrácenost na nohou a moje totálně zavřená ramena (nešlo mi zvednout ruce, aniž bych nevystrčila břicho, tzv. banán). Pamatuji si, jak mě stojky tolik stresovaly.
Nenechali jsme se odradit a na svých dovednostech pracujeme každý den. Samozřejmě bez pomoci a rad, bychom se jen těžko posunuli. Každý den cítíme pokoru ke svým učitelům a lidem, kteří s námi jsou a cvičí. Je důležité cvičit s pokorou k ostatním a nesoutěžit mezi sebou. Vždyť co jiného, než ostatní lidé tvoří komunitu. Každý čin se promítá do cenného organismu lásky, podpory a důvěry nás všech.
Acro pochází z latinského výrazu ákros, což znamená nejvyšší. Jóga v sanskrtu znamená spojení. Akrobacie je obvykle souhrn tělesných dovedností, založených na mimořádné zdatnosti.
Dnes už všichni víme, že vše se vším souvisí. Tím, jak zdokonalujeme naše těla, zdokonalujeme naší mysl a chování. Pojďme společně tvořit komunitu, kde fyzická zdatnost je součástí morální dobroty. Vytvořme společně prostor pro život, kde každý člověk zná svou hodnotu a nemá potřebu se s někým poměřovat či hodnotit.
Komunikace je mocný nástroj lidstva. Dokáže pohladit, povzbudit, utěšit, ale také dokonale demotivovat. Prošli jsme si různými stádii při tréninku. Absolutní štěstí a radost, střídala totální beznaděj a vyčerpanost. Jediné, co nám pomáhá, je odstup chtění. Jednoduše nechat to plavat, nadýchnout se a vydýchnout a znova a znova… 🙂 A většinou k vám ten sen přijde… později a nebo v jiné formě.
Dnes mohu říct, že Ondra váží 71 kg a má mnohem více svalů, než jsme se poznali. Párovou akrobacii cvičíme na docela slušné úrovni a mé stání na rukou v prostoru přímo miluji – je to tak osvobozující pocit. A navíc mě stále učí pokory a naprosté přítomnosti a kontroly těla. Kontrolou těla se učím kontrolovat i mysl. Učím se pozitivní komunikaci s každým živým organismem.
Jsem přesvědčená, že cvičit jako my dokáže úplně každý. Je třeba jen vytrvat a nechat si poradit od zkušených učitelů. I my s oblibou navštěvujeme lektory české i zahraniční. Nejvíce k srdci nám přirostli: Dalibor Štědronský, Jan Jirák, Veronika Švecová, Jakub Trávník, Jacob Handwerker, Noel Spauwen, Lucie Beyer, Pascal Weis, Jason Nemer, Tari Mannello, Bart Venne, Duo Die, Fons Benink, Hugo Hansen, Det a Jim, Lars Kropac, Scott a Michaela, Justin Brach, Aron Lind a Christine Moonbean, Jana a Lukáš z Loosers,…
Všem velice děkujeme za trpělivost a cenné rady. 🙂
S láskou Petra